Černý kašel

Obsah:

• Příznaky černého kašle
• Příčiny černého kašle
• Rizikové faktory černého kašle
• Komplikace černého kašle
• Prevence černého kašle
• Diagnostika černého kašle
• Léčba černého kašle 

Černý kašel (pertuse) je vysoce nakažlivá infekce dýchacích cest. U mnoha lidí je charakterizován silným záchvatovitým kašlem, po kterém následuje vysoký nádech, který zní jako „kvílení“.

Před vyvinutím vakcíny byl černý kašel považován za dětskou nemoc. Nyní černý kašel postihuje především děti, které jsou příliš malé na to, aby prodělaly celý cyklus očkování, a dospívající a dospělé, jejichž imunita ochabla.

Úmrtí v souvislosti s černým kašlem jsou vzácná, ale nejčastěji k nim dochází u kojenců. Proto je tak důležité, aby se těhotné ženy - a další osoby, které budou v úzkém kontaktu s kojencem - nechaly proti černému kašli očkovat.

Příznaky černého kašle

Po nakažení černým kašlem trvá přibližně sedm až deset dní, než se objeví příznaky a symptomy, i když někdy to může trvat déle. Zpočátku jsou obvykle mírné a připomínají příznaky běžného nachlazení:

• rýma
• ucpaný nos
• zarudlé, slzící oči
• Horečka
• kašel

Po týdnu nebo dvou se příznaky zhoršují. V dýchacích cestách se hromadí hustý hlen, který způsobuje nekontrolovatelný kašel. Mohou se objevit těžké a dlouhotrvající záchvaty kašle:

• Vyvolat zvracení
• mít za následek červený nebo modrý obličej
• způsobit extrémní únavu
• končí vysokým zvukem „whoosh“ při dalším nádechu vzduchu.

U mnoha lidí se však charakteristické kvílení neobjeví. Někdy je jediným příznakem toho, že dospívající nebo dospělý má černý kašel, úporný záchvatovitý kašel.

Kojenci nemusí kašlat vůbec. Místo toho mohou mít potíže s dýcháním nebo mohou dokonce dočasně přestat dýchat.

Příčiny černého kašle

Černý kašel je způsoben typem bakterie zvané Bordetella pertussis. Když nakažená osoba kašle nebo kýchá, drobné kapičky s bakteriemi jsou rozprašovány do vzduchu a vdechovány do plic každého, kdo je v blízkosti.

Rizikové faktory černého kašle

Vakcína proti černému kašli, kterou jste dostali v dětství, časem přestane účinkovat. Většina dospívajících a dospělých tak zůstává náchylná k nákaze během epidemie - a epidemie se pravidelně objevují i nadále.

U kojenců mladších 12 měsíců, kteří nejsou očkováni nebo nedostali celou sadu doporučených vakcín, je nejvyšší riziko vážných komplikací a úmrtí.

Komplikace černého kašle

Dospívající a dospělí se z černého kašle často zotaví bez problémů. Pokud se komplikace vyskytnou, jedná se většinou o vedlejší účinky černého kašle, jako např.

• pohmožděná nebo prasklá žebra
• břišní kýla
• prasklé cévy v kůži nebo očním bělmu

Kojenci

U kojenců - zejména mladších 6 měsíců - jsou komplikace černého kašle závažnější a mohou zahrnovat:

• Zápal plic
• Zpomalené nebo zastavené dýchání
• Dehydratace nebo úbytek hmotnosti v důsledku potíží s krmením
• Záchvaty
• poškození mozku

Protože jsou komplikacemi černého kašle nejvíce ohroženi kojenci a batolata, je u nich větší pravděpodobnost, že budou potřebovat léčbu v nemocnici. U kojenců mladších 6 měsíců mohou být komplikace život ohrožující.

Prevence černého kašle

Nejlepším způsobem prevence černého kašle je očkování proti černému kašli, které lékaři často podávají v kombinaci s očkováním proti dalším dvěma závažným onemocněním - záškrtu a tetanu. Lékaři doporučují zahájit očkování již v kojeneckém věku.

Vakcína se skládá ze série pěti injekcí, které se obvykle podávají dětem v tomto věku:

• 2 měsíce
• 4 měsíce
• 6 měsíců
• 15 až 18 měsíců
• 4 až 6 let

Diagnóza černého kašle

Diagnostika černého kašle v jeho počátečních stadiích může být obtížná, protože příznaky a symptomy jsou podobné příznakům a symptomům jiných běžných respiračních onemocnění, jako je nachlazení, chřipka nebo bronchitida.

Někdy mohou lékaři diagnostikovat černý kašel pouhým dotazem na příznaky a poslechem kašle. K potvrzení diagnózy mohou být zapotřebí lékařské testy. Taková vyšetření mohou zahrnovat:

• Kultivační vyšetření a vyšetření nosu nebo krku. Lékař vám odebere stěr nebo vzorek odsátý z oblasti, kde se stýká nos a hrdlo (nosohltan). Vzorek se poté zkontroluje na přítomnost bakterií černého kašle.
• Krevní testy. Může vám být odebrán vzorek krve a odeslán do laboratoře ke kontrole počtu bílých krvinek, protože bílé krvinky pomáhají tělu bojovat s infekcemi, jako je černý kašel. Vysoký počet bílých krvinek obvykle ukazuje na přítomnost infekce nebo zánětu. Jedná se o obecné vyšetření, které není specifické pro černý kašel.
• Rentgenový snímek hrudníku. Lékař může nařídit rentgenové vyšetření, aby zkontroloval přítomnost zánětu nebo tekutiny v plicích, ke kterému může dojít, když černý kašel a jiné infekce dýchacích cest komplikuje zápal plic.

Léčba černého kašle

Stejně jako u jiných bakteriálních infekcí vyžaduje léčba černého kašle použití antibiotik. Je důležité zahájit podávání antibiotik co nejdříve. Ta mají totiž v různých stadiích černého kašle různou účinnost:

• V 1. stadiu černého kašle, kdy jsou příznaky ještě mírné, jsou antibiotika velmi účinná a výrazně urychlují celou léčbu a uzdravení.
• Ve 2. stadiu černého kašle nemají antibiotika schopnost potlačit záchvaty kašle, ale mohou snížit nakažlivost onemocnění. I při zahájení antibiotické léčby černého kašle musí být pacient izolován nejméně 5 dní. V případě černého kašle tento typ karantény chrání ostatní v době, kdy nákaza ještě není dostatečně potlačena. Pokud by se infekce neléčila, mohl by pacient černý kašel šířit několik týdnů.
• Antibiotika na černý kašel lékař obvykle vybírá ze skupiny makrolidů. Bakterie Bordetella pertusis si naštěstí na tato antibiotika nevytváří rychle rezistenci. V zahraničí je však možné nakazit se rezistentními kmeny bakterií černého kašle, léčba pak může být obtížnější.

Odhalí CRP test černý kašel?

Hladiny C-reaktivního proteinu jsou jednoduchým a účinným markerem bakteriálních infekcí. Může tedy dát odpověď na otázku, zda podávat antibiotika, či nikoliv. Test CRP však nemá v případě černého kašle dostatečnou výpovědní hodnotu, proto lékař ke stanovení diagnózy použije kultivaci bakterie Bordetella pertusis ze stěru od pacienta, stanovení bakterie pomocí PCR nebo stanovení protilátek proti tomuto původci v krvi pacienta. Vysoký CRP u černého kašle však může upozornit na to, že se v oslabeném organismu rozvíjejí další sekundární infekce.

Očkování proti černému kašli - anamnéza a současnost Očkování proti černému kašli - anamnéza a současnost
Bez antibiotické léčby a očkování byly rizikové skupiny pacientů v minulosti ohroženy černým kašlem. Dnes je černý kašel často považován za onemocnění minulosti. Ve skutečnosti však nikdy zcela nevymizel. Lidé, kteří mají aktivní očkování proti černému kašli, mohou onemocnění překonat s mírným průběhem a často zcela nepozorovaně. V uvozovkách černý kašel se tedy může během života několikrát opakovat.

Očkování dětí proti černému kašli

Očkování proti černému kašli patří u nás mezi povinná očkování. Základní očkovací schéma zahrnuje 3 dávky vakcíny, které děti dostávají v rámci hexavakcíny přibližně do konce 1. roku života:

• První dávka se podává od 9. týdne,
• druhá dávka přibližně ve 4 měsících věku a
• třetí dávka přibližně v 10 měsících.

Děti pak dostanou posilovací očkování v 6 letech a druhé očkování ve 13 letech. Toto druhé očkování bylo na Slovensku zavedeno od roku 2010 na základě dlouhodobého sledování nemocnosti černým kašlem. Proti černému kašli se očkuje jednou dávkou vakcíny.

Očkování dospělých proti černému kašli

Dospělí musí dodržovat vlastní očkovací schéma. Někdy na očkování zapomenou. Posilovací dávka očkování proti černému kašli se doporučuje každému dospělému alespoň jednou za život. Dospělým může prospět přeočkování kombinovanou vakcínou proti černému kašli a tetanu. Ideální z hlediska načasování je tedy období, kdy se člověk plánuje stát rodičem. Kromě rodičů se očkování proti černému kašli doporučuje také osobám, které v rámci své profese pracují s malými dětmi. Obvykle se v tomto případě doporučuje pravidelné očkování po 10 letech.

Očkování těhotných žen proti černému kašli

Význam očkování proti černému kašli v těhotenství jsme již nastínili. Těhotná žena může být očkována mezi 27. a 36. týdnem těhotenství. Protilátky, které si vytvoří díky aktivnímu očkování, pak budou chránit novorozence proti černému kašli po několik prvních měsíců. To znamená, že novorozenec je chráněn v období, kdy je nejvíce ohrožen černým kašlem a sám ještě nemůže být očkován.

Vakcíny proti černému kašli

V současné době se proti černému kašli používají acelulární vakcíny proti pertusi. Jedná se o velmi šetrný typ vakcíny, který je účinný z 85 %. Vakcíny proti acelulárnímu černému kašli byly u nás poprvé použity v roce 2003.

Dříve byly proti černému kašli k dispozici také buněčné vakcíny, ale postupně se přešlo na acelulární vakcíny, které jsou velmi šetrné, a to i za cenu toho, že dříve používané očkování proti černému kašli mělo vyšší účinnost a imunita získaná po očkování trvala déle. Buněčná vakcína není u nás registrována od roku 2009.

Od kdy je očkování proti černému kašli široce používáno?

Očkování proti černému kašli bylo u nás zahájeno v roce 1958. V té době byly očkovány všechny děti do 6 let, takže očkováni byli i lidé narození v roce 1953 a později. Vliv očkování na výskyt černého kašle byl obrovský. Zatímco v roce 1956 bylo hlášeno 520,5 případů černého kašle na 100 000 obyvatel (v absolutních číslech více než 49 000 pacientů, přičemž byly započítány pouze případy s tehdy potvrzenou infekcí bez detekce pomocí PCR!"), v 80. letech již bylo hlášeno 0,1-0,3 případů černého kašle na 100 000 obyvatel.

Proč se počet případů zvyšuje? Proč se počet případů zvyšuje?

Počet případů černého kašle u nás nikdy neklesl na 0. Je to způsobeno jak průběhem onemocnění, tak vakcínou. Vzhledem k tomu, že pacient s černým kašlem si nemusí být vědom své diagnózy, může infekci dlouho šířit. Vakcína proti černému kašli je pak účinná z 85 % a ani ona, ani překonání nemoci nezajišťují celoživotní imunitu.